Zákupské hotely a pohostinství

Pokud sáhneme do historie, písemné záznamy o prvních hostincích najdeme v Babylóně. Byly to pouze noclehárny s výčepy, kde se prodávalo pivo, víno a pálenka z datlí. Dalšího rozvoje se dočkaly hostince v Egyptě, hlavně v přístavech a podávaly se zde až 4 druhy piva a 2 druhy vína. V Řecku bylo umožněno provozovat ubytování a stravování každému a pohostinství nabylo významu hlavně při velkých akcích, kterým dominovaly olympijské hry. Za starověkého Říma nastal rozvoj cestování pro dokonalou síť silnic. Pro bohatší vrstvy obyvatel vznikaly honosné domy s koupelnami a vysokou úrovní služeb, hostince vznikaly i pro letní pobyty u moře (vznik rekreací). Římané měli už první „vinotéky“ až s 80 druhy vín, při stolování se používalo sklo a porcelán z Orientu. Vznikly také první zákony k omezení opilství a rvaček a hospodští začali platit daně. V raném středověku po pádu římské říše se cestování pro nevolnictví omezilo. Nejvíce hostinců bylo ve velkých městech a poblíž poutních míst, samotné kláštery zřizovaly pro poutníky noclehárny s možností jednoduchého stravování. Se zlepšováním kvality cest vznikaly venkovské hostince (krčmy). Bývala to obvykle jedna veliká místnost, kde se vařilo, jedlo, a i spalo poblíž ohně. Ve vesnicích se svobodným rychtářem patřila krčma většinou jemu. Pokud ves nebo městečko podléhalo vrchnosti, krčmář šenkoval dovezené vrchnostenské pivo a víno a vařil pokrmy ze surovin z panského velkostatku či nakoupených u mlynáře, pekaře a řezníka.

Někdy se stalo, že obec odkoupila krčmu ve své vesnici a provozovala ji sama, popřípadě pronajala nájemci. Městské hostince se počaly dělit na panské, střední a zájezdní. Městští radní si zřizovali i radniční sklípky, snad aby se jim příjemněji úřadovalo (viz foto hostince na zákupské radnici).

Živnou půdou pro živnostníky v pohostinství v Zákupech bylo nesporně poslední půlstoletí rakouské monarchie a na něj navazující počáteční období první republiky. Zákonodárnou změnu v oblasti pohostinství přinesl Patent císařský z 20. prosince 1859 o řádu živnostenském. Zde se za živnost koncesionální považovala „živnost hostinská a šenkéřská“. V paragrafu 28 bylo určeno, co tato živnost obsahuje:
a) přespolní a pocestné u sebe chovati
b) pokrmy připravovati
c) nápoje lihové, vyjímajíc kořalku šenkovati
d) kořalku šenkovati
e) kávu a jiné teplé nápoje i občerstvení připravovati a prodávati
f) též se mohou u něho dovolené hry hráti
V paragrafu 29 bylo stanoveno, co se rozumí šenkem:
„Za šenk pokládá se prodávání nápojů hostům sedícím a stojícím, nebo přes ulici v nádobách nezadělaných. Kdo má právo šenkovati, může také v nápojích, jež mu dovoleno prodávati, obyčejný obchod vésti.“  Hostinská zařízení se tehdy rozlišovala na hotely, zájezdní hostince, restaurace (tzv. pivnice), hostince, velké kavárny, malé kavárny, vinárny a výčepy pálených lihových nápojů.

Po první světové válce prosperovalo v Zákupech 19 hostinců a výčepů včetně jednoho veřejného domu. Na přiložených snímcích se můžete s některými z nich seznámit. K omezení provozoven došlo za 2. světové války a definitivní ránu jim zasadil odsun sudetských Němců s následným zestátněním po roce 1948.

Pohostinství v Zákupech zbyla jen hrstka. Osobně ještě pamatuji hotel Orlík v provozu s jeho nepřekonatelnými knedlíky. Rok 1989 otevřel cestu pro vznik rodinných pohostinských podniků, ale postupné zvyšování nákladů, zpřísňující se požadavky hygieny a úřadů spojené se snížením konkurenceschopnosti způsobily (a někdy i pro závist volených orgánů města), že dnes máme v Zákupech jednu restauraci s podáváním teplých jídel, jedno pohostinství bez vaření jídel a sezónní pizzerii na koupališti.
                                                                                                                                                                                        Zdeněk Rydygr