Velkovýkrmna prasat (Gigant)

Po únoru 1948 se začal naplňovat jeden z programů, který měl skončit se soukromými zemědělci. Začínají se organizovat státní statky z velkých hospodářství a počíná se kolektivizace vesnice přesto, že ministr zemědělství Ďuriš prohlásil v Bohaticích při předávání dekretu o vlastnictví půdy drobným rolníkům, že kolchozy nebudou a kdo s takovou myšlenkou přišel, toho ať vyženou ze vsi bičem. Měl pravdu. Kolchozy nebyly, ale JZD ano. Družstevnictví si ve vyšším typu vyžadovalo i soustředění živočišné výroby. Vzniklý nedostatek masa, který se stále více prohluboval si vyžádal řešení. Až do 31.5.1953 byly veškeré potraviny a zvláště maso a masné výrobky na potravinové lístky.

Již od r. 1949 se řešení výroby masa začal soustřeďovat na výrobu masa ve velkém, jako jediné možné cesty. Podle rozhodnutí ústředních orgánů bylo usneseno, že každý kraj soustředěnou živočišnou výrobu zajistí výživu obyvatelstva ve svém regionu a to alespoň soustředěním 10.000 ks. prasat v jednom místě. Tomuto plánu se říkalo výstavba Gigantů. Toto rozhodnutí předpokládalo výstavbu 10 pavilonů po 1000 ks. prasat. Krajů tehdy bylo celkem 19. Pro Liberecko byla určena Mimoň, pro Hradecko Smiřice, pro Budějovicko Třeboň atd. Někde toto rozhodnutí dokázali splnit, někde nikoliv. V Mimoni jich bylo postaveno 6 pavilonů, ostatní byly dokončeny později. Někde tyto velkovýkrmny zkrachovaly, někde se udržely až do dnešních dnů. Mimoň patří mezi ty, kteří vyrábí vepřové maso dodnes a s úspěchem.
V neděli 19. září 1949 začala v M. stavba Gigantu. Město tehdy bylo plné hudby, nákladní auta plná lidí, bližší přijeli na kolech nebo i pěšky. Město se zaplni-lo nezbytnými transparenty a vlajkami. Auto za autem přivážela lopaty, krumpáče, zvláště pak násady na ně. Řečníci neměli šanci, lidé chtěli pracovat a ne poslouchat řeči o tom, co by se mělo. Několik set brigádníků se chopilo nářadí, geometrři se rozběhli se svými figuranty po poli mezi silnicí na Doksy a želez-niční vlečkou ke Starému nádraží a vytýčili základy prvního pavilonu. Začaly se přemísťovat první lopaty písčité půdy, krumpáče byly zbytečné. Náhle vznikl poplach, je to špatné, mělo to být o 5 metrů blíže ke trati. Než se vytrasoval směr nového výkopu, byl ten předešlý již zase zasypaný a kopal se nový. Vojáci uvařili v polních kuchyních oběd a po něm pokračovala práce až do úplné tmy. Zprvu to vše vpadalo na pořádný chaos, ale večer bylo vidět, jak obrovský kus práce byl učiněn. Postupně dostala práce pevný řád. Přísun nedělních brigádníků byl usměrňován. Bylo třeba více odborníků a pro ně byla zřízena noclehárna v tělocvičně v Husově ul. (v tzv. Jahnturnhale), kde bydleli. Armáda půjčila 200 slamníků, žáci školy je naplnili slámou, stravování bylo v lidovém domě v tanečním sále naproti noclehárny. Na stavbu se vozilo dřevo, písek, cement, vápno, cihly atd. Stavba velmi rychle rostla, celkem se vystřídalo na 100.000 brigádníků. Za určitý počet odpracovaných hodin byly udělovány odznaky 1. a 2. stupně. Již 3, března 1950 byla přivezena první prasátka do pavilonu č. 3, který byl jako první hotov. Stavěli jej příslušníci SNB Libereckého kraje.
Gigant pracoval v letech 1950 - 53 jako samostatná hospodářská jednotka, od r. 1953 pak pod Státním statkem Mimoň a posléze jako Státní statek Zákupy, od r. 1958 byl Gigant podřízee přímo Ministerstvu výživy, poté se vrátil pod minis-terstvo zemědělství, to však byl Gigant již veden jako n.p. Velkovýkrmny, který měl zvláštní statutární řízení. Název Gigant se však vžil natolik, že jej prakticky v Mimoni nikdo jinak nezná nežli Gigant.
Roku 1987 se opět vrátil pod Státní statek Zákupy. Prožil mnoho změn, vyměnil mnoho vedoucích. ale jednoznačně zůstala poctivá práce jeho základních pracovníků. Nakonec Gigant vyrostl na 10 pavilónů přímo v Mimoni a další pavilóny byly vystavěny v Pertolticích a Ve Vlčím Dole, který úzce spolupracují s Gigantem v Mimoni. K těmto třem místům náleží ještě speciální pavilon nazývaná jako porodna v Bohaticích.
V prvních letech se selata shromažďovala z řady malých chovů, která však při převedení na velkochov dostávala v místě šok z nového velkého a pro ně nezvyklého prostředí ve všech směrech, včetně způsobu a druhu krmení, což se odrazilo v jejich chování. Vedle zvýšeného úhynu se často objevoval také kanibalismus a možno říci i v porovnání s lidskými vlastnostmi silná šikana silnějších nad slabšími. Prostě v tom zpočátku nebyly žádné zkušenosti. Na zkušenou a výměnu poznatků do zahraničí jezdili zejména ti, kteří se touto problematikou nezabývali a dělali si z toho povětšinou pouze výlet na státní útraty. Vše se muselo pozvolna zkoušet. Začaly se zavádět předvýkrmy, kde se selata pomalu zvykala na nové prostředí a druh krmení. Toto se provádělo v období, kdy mnohé jiné podniky tohoto druhy krachovala a zanikala. Gigant v Mimoni však díky zaujatosti jeho pracovníků toto údobí přetrval a naopak se začal pozvolna vylepšovat. Původní těžká a nevábní fyzická práce byla postupně nahrazována stále dokonalejší mechanizaci, která přešla bezmála do úplné automatizace. K tomuto navíc přispěla i zdravotnická osvěta o nutnosti nahradit vysokou spotřebu vepřového masa jiným druhem masa, takže stále zvyšující požadavek na zvyšování objemu výroby se ustálil, což se projevilo i v kvalitě masa. Pro zajímavost je na tomto místě nutné uvést, že na potravinových lístcích z roku 1953 bylo pro pracujícího člověka příděl na 1 měsíc 1,35 kg masa a 0,32 kg sádla.
Od 1. června 1953 byl tento přídělový systém potravinovými lístky odstraněn, zavedena nová měna a cena vepřového masa stanovena na 29,40 Kčs / 1 kg, 23 Kčs/ 1 kg za vuřty, 36 Kčs za 1 kg škvařeného sádla.
Na Gigantu v r. 1990 byl přírůstek 714g / den, spotřeba krmiva na 1 kg přírůstku 3,19 kg krmiva. 52 pracovníků = výdělek 4.647 Kčs / osoba včetně prémií a přesčasů. Náklad na 1 kg masa = 13,93 Kčs, náklad na 1 kg masa v krmivu = 9,28 Kčs.
V r. 1990 bylo chováno 48.551 ks prasat = 62.865 q masa ( = 130 kg / ks).
Roční úhyn prasat = 499 Ks.
Nucených porážek bylo = 2.634 ks.
V průběhu roku, jako i v několika předchozích letech se projevoval nedostatek v získávání prasátek na výkrm a to jak po stránce kvality, tak i po stránce kvantity. Největšími dodavateli jsou farmy Dobranov, odkud bylo dodáno 13.153 selat a Netvořice, kteří dodali 11.957 ks. Zbytek dodalo dalších 7 farem. Nakoupeno bylo za rok 1990 celkem 48.524 ks o váze 26 kg / ks.
Rok 1990 byl z pohledu zemědělské výroby velmi suchý, což se odrazilo i krmivo, se kterým byly velké potíže, protože jej bylo nutné částečně dovážet ze západu.