Reakce paní předsedkyně Lenky Špačkové na slovo závěrem k publikaci o zaniklých vesnicích v bývalém vojenském prostoru Ralsko

K autorskému slovu pana Honse

Kdo z Vás si složil dle návodu autora p.Honse přílohu Občasníku - Historii zaniklých obcí, získal tím přehlednou, zasvěcenou, odbornou, naučnou publikaci o třech dílech. Tato příloha vycházela od r. 2006 do r. 2013 jako interní vydání. Zpracování přílohy bylo náročné nejen na čas. Určitě si autor mnohé musel ověřovat, například v Českolipském muzeu nebo dalších institucích. Je vidět, že historie je autorův velký koníček a neumím si dost dobře představit tu jistě, někdy až detektivní, mravenčí práci. Před jeho vědomostmi a pílí upřímně smekám.

Nicméně, protože Občasník je interní, tzn. jen pro naše členy, dovolím si připomínku k autorskému slovu závěrem. Cituji:

„Bylo mi někdy i hořko a smutno, když jsem se setkal s necitlivým postojem jedinců, kteří dělají vše jen a jen ve svůj osobní prospěch. Musel jsem se zcela ponořit do práce a nemyslet na tato příkoří......“ tolik slova p.Honse.

A teď trochu statistiky: členů spolku je přibližně 50. Těch, kteří se aktivně zapojují do činnosti spolku je  asi 10. Musím se těch deseti zastat, protože někdo nebo někteří dělají „jen a jen ve svůj prospěch“?

Publikace, ke které je toto slovo závěrem, je napsaná tak, aby potěšila i generaci příští a troufám si říci a přeji publikaci, aby kolovala po rodinách, přátelích, které tato tematika zajímá a všichni si mohli říkat, jaká že to příkoří musel „tenkrát“ autor strpět?? Osobně se mě to dotýká, protože i já patřím mezi „těch 10 aktivních“.

A moje slovo závěrem - toto „anonymní“ nařčení mě bohužel nutí k tomu, abych svou činnost omezila na minimum, protože i mě je z toho hořko a smutno.

Lenka Špačková