Josef Šťastný

Mezi významné osobnosti našeho města patří nepochybně i pan učitel Josef Šťastný od jehož narození uplyne letos v červenci 100 let.
Pan učitel Josef Šťastný se narodil 8.července 1918 v Řimovicích u Golčova Jeníkova. Vždy měl rád děti a proto nikoho nepřekvapilo, že se vydal na učitelskou dráhu. Vystudoval státní koedukační učitelský ústav v Čáslavi, odkud po kratší nezaměstnanosti přijal v letech 1937-38 místo učitele v Jankovcích u Humenného. V té době dosáhl věku, kdy byli mladí muži povoláni na vojenskou služ-bu. Mladý Josef Šťastný byl odveden v Košicích a vzhledem k daným politickým poměrům však narukoval do Uherského Hradiště, kde však dlouho nepobyl, protože 15.března 1939 byla zrušena Československá republika. Pan Šťastný se vrátil do rodného kraje. Postupně učil ve Velikém Brazdínu, Čelákovicích, Kostelci nad Labem a poté v Klánovicích, odkud byl nasazen německou okupační moci na práci v ČKD Praha. Za války poznal i slečnu Marii Zurynkovou z Brázdimi, kterou pojal za manželku 17. února 1945. Svého muže v Mimoni zpočátku pouze navštěvovala, trvale se v Mimoni usadila až v březnu 1946. Jejich syn Jiří se narodil 20.2.1948.

Štastný ihned s prvním dnem osvobození se rozhodl najit nové uplatnění ve svém oboru. Byl si vědom, že pro něj je nejdůležitější nastoupit tam, kde jej bude nejvíce potřeba. Na ministerstvu školství potkal osudově svého kolegu ze svého učitelování v Brandýse n.L., učitele Josefa Zavřela, který mu vymluvil jeho záměr odejít do Kadaně a naopak jej získal do Mimoně. Jak již starší generace ví, pan učitel Šťastný v Mimoni nastoupil mezi prvními a učil zde až do roku 1970. V tomto roce musel totiž odejít z Mimoně, protože nově vytvářivší se normalizační politická garnitura si nepřála, aby učitel Šťastný působil v Mimoni. Proto odešel učit do Zákup, kde jej rovněž znali, ovšem proti jeho učitelování na zdejší základní škole neměli tak striktní přístup. Svým přístupem k dětem zde asi přesvědčil dohlížitele, že nebude nebezpečný pro danou politickou moc, a tak zde ukončil v roce 1978 svojí učitelskou dráhu odchodem do důchodu. Jistě by rád ještě učit dále, ale toto řešení bylo asi nejlepší.
V Mimoni prožil prakticky vše, co se zde odehrávalo, byl svědkem všeho dobrého i nedobrého. Poznal co je stát po osvobozeni jako český učitel na chodbě školy se zdviženými rukama nad hlavou před ústím zbraní revolučních gard, kteří jej a jeho kolegy označili za Werwolfy. Tyto mladíci ovšem žádali od nich především cennosti a hlavně zlato. Inu i tací a jim podobní sem do pohraničí přicházeli.
Spolu s Janem Zavřelem otvírali v Mimoni jako vůbec první v celých bývalých Sudetech pravidelné české vyučování, což dodnes asi nikdo ještě nedocenil. Toto vyučování začalo již 12.června 1945 spolu se zápisem dětí a pokračovalo až do 15.července téhož roku. Zde se ukázala obrovská výhoda znalosti německého jazyka, protože první žáci, především nižších ročníků, byly děti většinou ze smíšených manželství, které český jazyk neznaly vůbec, nebo velmi špatně. Na podzim 1945 pak pan učitel Šťastný musel ještě jednou narukovat, aby dosloužil požadovanou dobu, kterou mu přerušil již výše uvedený rok 1939. Zde absolvoval i školu pro důstojníky v záloze, ale po návratu v roce 1946 se již věnoval pouze škole. Plně uplatňoval svojí aprobaci na český jazyk, zeměpis a dějepis, kteréžto zkoušky absolvoval po tříleté praxi za války v Brandýse nad Labem. Tyto zkoušky jej opravňovaly učit na měšťanské škole, což se také stalo, když působil jako řídící učitel v Brázdimi. Navíc si ještě rozšířil během války svojí aprobaci o příslušné zkoušky z němčiny a tělocviku, a po válce ještě o zkoušky ze zemědělství. Měl zájem o studium i na vysoké škole, ale vzhledem k podmínkám potřeby učitelů v pohraničí tento záměr nebyl dokončen.
Z jeho obrovského zájmu o dění v Mimoni se zřetelem především směrem k dětem a kultuře v obecném pojmu je nutno především vyjmenovat jeho činnost v Osvětové radě, která vznikla v červnu 1945, dále jeho působení v Osvětové besedě, v jejímž čele stál v letech 1957 až 1965. Jak se uvádí v městské kronice, bylo s ním počítáno i jako s kronikářem města hned po osvobození, ale protože byl právě na výše uvedeném dosluhování vojenské povinnosti, tak z toho sešlo a po jeho návratu se na tento záměr zapomnělo. Nyní již jen pamětníci té doby si dovedou ještě vzpomenout na slavné údobí kulturní činnosti dětí tehdejší doby, kteří dnes jsou již babičkami a dědečky. Slavné byly pěvecké, recitační a taneční soubory, které vystupovaly většinou společně a jako takové vítězily na všech možných soutěžích v celé repulice. Psaly se léta 1947 až 1949, kdy byly prohlášeny jako pionýrskými průkopníky kultury a staly se našimi prvními vyslanci v zahraničí, když absolvovaly z pověření ministra kultury měsíční propagační zájezd do několika měst různých zemí, jmenovitě Budapešť v Maďarsku, Subotice a Bělehrad v Jugoslávii, Bukurešť v Rumunsku, Varnu, Konstancu, Balčík a několik míst okolo Sofie i v Sofii samotné v Bulharsku. A kdo byl u toho? Vedle ředitele školy (novačky) Jana Zavřela, organizátorky učitelky Miroslavy Šumé, vedoucího a dirigenta pěveckého souboru učitele Stanislava Jindřicha, také vedoucí recitačního a tanečního souboru pan učitel Josef Šťastný.
Když v roce 1953 došlo ke sloučení všech mimoňských škol v jedinou jedenáctiletou střední školu, čímž Mimoň dosáhla i školy gymnaziálního typu, kdo by zde neměl vedle ostatních také učit než-li náš pán učitel Šťastný, který se také 1.prosince 1955 stává jejím ředitelem a současně se tak stává také prvním ředitelem, který podepisuje v roce 1956 první vysvědčení o vykonání maturitní zkoušky v Mimoni. Podepisuje prakticky všechna maturitní vysvědčení v Mimoni, protože roku 1968 se tato škola převádí do České Lípy. V Mimoni však pan Šťastný zůstává i nadále, působí jako ředitel ZDŠ Mírová, ale pouze do roku 1970, kdy se stává, jak je již výše uvedeno, nepohodlnou osobou pro některé vlivné funkcionáře a kariérní učitele, kteří mají zálusk na jeho postavení. Pan učitel Šťastný odchází do Zákup a jeho zástupce Fr. Gregor do Jablonného.
Jak je již uvedeno v úvodu, působí jako učitel až do důchodu, ale ani v Zákupech nezůstal nečinný. Věnoval se svému učitelskému povolání a vedle toho i historii města a okolních míst. V té době začíná vycházet v Zákupech místní Zpravodaj, který pomáhal korigovat a doplňovat z oblasti historie. Stal se zde tím tak říkajíc "černým vzadu". Tuto svojí roli přebírá i po svém odchodu do důchodu, kde nepřímo vytváří podmínky pro vydávání obdobného Zpravodaje i v Mimoni. Bohužel k dnešnímu datu se nepodařilo nikde získat první čísla tohoto vydání. Je známá skutečnost, že v Mimoni se vydával tak zvaný kulturní kalendář na příslušný měsíc, který obsahoval programy všech připravovaných kulturních a někdy i sportovních akcí, ale jednalo se vskutku pouze o časové a datumové údaje na jeden měsíc bez jakéhokoliv zpravodajství o dění v našem městě. Můžeme tedy zcela přesně říci, že tento kulturní měsíčník byl předchůdcem našeho Zpravodaje, protože tento kulturní měsíčník v r. 1980 již samostatně nevychází. První čísla byla na jednotlivých listech nebo dvojlistech, vycházely nepravidelně a vedle kulturních zajímavosti obsahovaly drobné zprávy o konání různých akcí v našem městě. Do dnešní podoby se dostal až někdy těsně před rokem 1982, kdy jsou již také čísla některými našimi spoluobčany archivována.
Jeho práce pro Mimoň však nepřestala ani jako ten "černý vzadu". Když pan Vitáček přestal psát mimoňskou kroniku, vzpomněli se místní radní, že by to mohl konec konců pod náležitým dohledem psát občan Šťastný, protože nikoho jiného se jím nepodařilo sehnat. Mnohý by možná z ješitnosti nebo jiného důvodu odmítl, ovšem nikoliv pan učitel Šťastný. Vzal si tíhu této odpovědnosti na sebe a my nyní mu můžeme jen poděkovat, protože kronika Mimoně po dlouhých letech dostala funkční řád a přestává být poplatnou své době, až překvapuje, že to bylo v té době možné. Kronikářem zůstal až do svých posledních dnů. Stačil ještě přeložit celé vydaní Tilleho Geschichte der Stadt Niemes z r.1905 a další publikace, bohužel však již neměl sil tuto svojí práci dotáhnout ještě dále.
Posledním jeho veřejným vystoupením bylo úvodní slovo při znovuvysvěcení Božího Hrobu 27. září 1992. Já osobně jsem se s panem učitelem Josefem Šťastným setkal naposledy počátkem listopadu téhož roku, kdy jsem se z jeho úst dozvěděl o jeho překladu s poukazem, že překlad vyžaduje ještě mnoho úprav. Bohužel tuto práci již nestačil dokončit. 19. prosince 1992 náhle v tichosti opustil tento svět, aniž čekal díků a poct. Nikdo mu již nebude moci vyslovit poděkování za vykonanou práci pro naše město. Osobně jej řadím mezi význačné osobnosti našeho města, který na sebe nikdy slovem neupozornil.
Osobně mu velice děkuji za poznání a to nejen ta ze školních lavic.

- Osvald Hons -

(článek přetištěný z původní verze webových stránek Společenství historie Mimoně, Ralska a okolí, z roku 2008. pozn. red.)