Carl Kostka

Dalším z význačných mimoňských rodáků je Carl Kostka, který se proslavil jako poslanec za Německou Svobodomyslnou demokratickou stranu DDFP, jako senátor za Německé pracovní a volební souručenství DAWG, jako starosta města Liberce, kteroužto funkci vykonával celých devět let.
Narodil se v roce 1870 v Mimoni v rodině učitele a pozdějšího zástupce ředitele a správce české měšťanské školy Franze Kostky. V Liberci působil jako sekretář Obchodní a živnostenské komory. V roce 1929 byl tehdy už jako poslanec parlamentu za německou demokratickou svobodomyslnou stranu DDFP zvolen libereckým starostou a ve stejném roce se stal také senátorem.

Za jeho úřadování pokračovalo budování Liberce jako moderního města (např. v roce 1937 bylo v Růžodole I otevřeno letiště). Jeho snaha o aktivní spolupráci s demokratickými silami československého státu mu vynesla nepřízeň sudetoněmeckých vyznavačů nacismu a obvinění z podpory počešťování města. Funkci senátora vykonával až do záboru zbytku území Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem v březnu 1939 a do rozpuštění českého parlamentu ve stejném roce.

Jeho otec byl českého původu, pocházel z obce Zahrádka v okrese Ledeč nad Sázavou. Otec studoval v Praze a pak se usadil v Mimoni. Zde učil na místní škole. Matka byla německého původu, pocházela z Dolní Krupá. Karl Kostka studoval německojazyčné gymnázium v České Lípě a pak právnickou fakultu německé univerzity v Praze. V roce 1892 promoval a nastoupil coby auskultant na krajský soud v České Lípě. Od roku 1896 působil při obchodní komoře v Liberci, kde se postupně do roku 1917 vypracoval z koncipienta na tajemníka. V lednu 1927 se stal prvním tajemníkem komory. Po vzniku Československa spoluzakládal s Brunem Kafkou Německou demokratickou svobodomyslnou stranu.

V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění. Podle údajů k roku 1920 byl profesí tajemníkem obchodní komory v Liberci. Později se do parlamentu vrátil, nyní ovšem do horní komory. V parlamentních volbách v roce 1929 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění za liberální formaci Německé pracovní a volební společenství (DAWG), kterou pomáhal zakládat.

V letech 1935–1938 byl předsedou Německé demokratické svobodomyslné strany (poté, co Alfred Rosche přešel do Sudetoněmecké strany). Působil také v letech 1929–1938 jako starosta Liberce. Do starostenského úřadu nastoupil 17. května 1929 jako lídr kandidátky DDFP. Ve funkci starosty do posledních dnů hájil práva místních židů a navázal přátelství s Alfredem Peresem, který později za války působil v londýnském exilu a po návratu do Československa po roce 1945 zůstal rodinným přítelem Kostky. Ještě v září 1938 Karl Kostka založil organizaci Nationalrat aller friedenswilligen Sudetendeutschen..., která sdružovala odpůrce nacismu loajální vůči republice. Zároveň intervenoval během Runcimanovy mise jménem nenacistických Sudetských Němců. Kvůli rostoucí agitaci, kterou proti němu vedli nacisté, ale již v polovině dubna 1938 opustil (oficiálně „ze zdravotních důvodů“) post libereckého starosty. Přesídlil do Prahy. Ve 30. letech patřil k předním odpůrcům nacismu a politiky Sudetoněmecké strany. Zůstal přesvědčeným aktivistou (stoupenec vstřícného postoje vůči československému státu). V roce 1936 přijel na jeho pozvání do Liberce prezident Edvard Beneš a promluvil k davu před libereckou radnicí.

V parlamentních volbách v roce 1935 obhájil senátorský mandát, nyní za formaci Sudetendeutscher Wahlblock (Sudetoněmecký volební blok), do níž vstoupila Německá demokratická svobodomyslná strana a další menší strany jako Sudetoněmecký svaz venkova a Německá dělnická strana. V listopadu 1938 není zmiňován mezi senátory menšinových stran, kteří přišli o mandát v důsledku změn hranic Československa. Ještě v prosinci 1938 hlasoval o ústavních zákonech, přesídlil totiž trvale na území zbytkového Československa a zůstal formálně senátorem až do zrušení parlamentu v roce 1939.

Po okupaci zbytku Československa byl pronásledován, byla mu snížena penze a jeho děti přišly o zaměstnání. Pomáhali mu britští a židovští přátelé. Na konci války byla na cestě do internace v Terezíně zastřelena jeho manželka Luisa. 20. května 1945 se zbytek rodiny mohl díky intervenci kanceláře prezidenta republiky vrátit do svého pražského bytu. Navzdory důkazům o státní loajalitě ale byl jejich majetek až do roku 1947 veden jako možný konfiskát. Teprve pak jim bylo navráceno československé občanství. Zbytek života strávil v Praze.

Původní pamětní deska v rodné Mimoni, odhalená 9. srpna 2008 v Mírové ulici čp. 123. i některé další prameny uváděly, že Karl Kostka zemřel v roce 1938 na následky nervového zhroucení, které mu přivodila kampaň vedená proti němu stoupenci Konrada Henleina. Databáze poslanecké sněmovny i další prameny naopak uváděly jako datum úmrtí 23. července 1957. Po zjištění těchto nesrovnalostí byla na dům v Mimoni osazena v listopadu 2011 nová pamětní deska s opravenými biografickými údaji.