Poslední Hartig z Mimoně
Ve dnech 16. až 18. dubna letošního roku jsme po předchozí domluvě navštívili, v rakouském Salzburgu, hraběnku Sophii Hartigovou, rozenou z Waldsteinu a z Wartenberka, poslední žijíci hraběnku z Hartigů, která ještě v roce 1947 pobývala v Mimoni, Doksech a na západočeském Kozlu.
Tato, dnes více jak 88ti letá velmi vitální dáma, nás přivítala již v pátek v podvečerních hodinách, ve svém bytě. Předali jsme hraběnce kytici a domluvili si program na následující sobotu a neděli. Dokonce jsme stihli již při této páteční návštěvě od paní hraběnky vyslechnout několik vzpomínek na její mládí na Kozlu, v Doksech a v Mimoni.
V sobotu ráno jsme zazvonili u pani hraběnky a ta nás přivítala svátečně oděna v elegantním červeném saku. Nejdřív jsme měli možnost prohlédnout si obývací pokoj plný vzpomínkových relikvií na Mimoň, Kozel, Doksy, ale i Stráž pod Ralskem (Wartenberg) a na její rodiny Waldsteinů a Hartigů. Poté jsme se usadili v návštěvní místnosti a předali jsme hraběnce dárky za společenství, za město Mimoň a Stráž pod Ralskem. Byla velmi potěšena a za vše nám poděkovala a začala vyprávět.
Občas svoji němčinu proložila několika českými větami bez přízvuku a vzpomínky se točily především kolem její rodiny Waldsteinů, jejího rodného Kozlu, (Waldschloss) často navštěvovaných Doks a Mimoně, kde se v roce 1945 vdala v zámecké kapli, za hraběte Franze Karla Hartiga.
Odpoledne po obědě jsme jeli asi 8 km za Salzburg, na statek barona v Glaneggu, u kterého s manželem a dětmi 30 let bydleli a pracovali. Bylo krásné slunečné odpoledne, hraběnka vyprávěla a nad statkem na kopci bylo baronovo sídlo, po klikaté cestě asi 2 km. Nikdo z nás to něčekal, ale asi za hodinu jsme byli na kopci a hraběnka se nás zeptala, zda nejsme unaveni? No, unaveni ne, ale nečekali jsme, že budeme dělat takovou tůru. Dole na statku jsme už byli rychleji. Nasedli jsme do auta a vrátili jsme do Salzburgu. Paní hraběnka byla natolik při chuti, že nás ještě vzala na prohlídku města a zastavili jsme se také prastaré cukrárně Tomaselli na kávu a krémeše! Nezapomněli jsme si koupit pár kousků čokoládových Mozartkugeln, pro své blízké. Navečer jsme odvezli hraběnku domů a ještě jsme se u ní chvíli zastavili a vyslechli si dalších pár vzpomínek.
V neděli jsme uskutečnili jen krátkou návštěvu, než hraběnka odjela se svým synem hrabětem Jakobem Hartigem na nedělní mši do kostela. Hraběnka naši návštěvu velmi pozitivně přijala a při loučení byla dojatá a slíbila nám, že se určitě zase uvidíme, protože každý rok jezdí v srpnu do Doks.
Hraběnka je bezednou studnicí vzpomínek příběhů z jejího mládí, prožitého v Čechách na Kozlu, v Doksech a v Mimoni. S některými jejími vzpomínkami vás rád průběžně seznámím.
Slaviboj Baránek
